V Thajsku jsem strávil rok a kromě úžasného jídla a krásných holek mě drtilo vedro a vlhko. Thajsko mě také neoslovilo. Ať jsem se vrátil odkudkoli, když jsem se otřepal, sedl jsem do auta a jel jsem do jižních Čech. Nová Bystřice, Slavonice a Landštejn - vísky mé nejmilejší.
Na Landštejně jsem trávil dětství. Zřícenina gotického hradu, tehdy otevřená, byla centrem našich her. Pod Landštejnem byl rybník a zřícenina mlýna. Tam jsme řádili jako piráti (nezaměňovat s Bartošem a spol!). Ze starých trámů jsme měli udělaný vor, což byla naše bitevní loď. Na rybníku jsme vydrželi, dokud nás máma nezavolala na večeři. Pak jsme se přesunuli na hrad. Ségra se strašně bála a bojí se stále. Takže cesta na hrad s baterkou byla pro ní trauma. Snažila se z toho vykroutit. Jednou ji bolela noha, jindy hlava. Ale protože se jí v té době už odrazily bradavky od hrudníku, koukala po kamarádech a měla dilema: buď koulet očima na kluky a nebo sedět s rodiči u chatičky.
Před dvaceti léty jsme se úplnou náhodou sešli s bývalou landštejnskou partou a dohodli jsme se, že se musíme sejít na starých místech. A tak Pavel, Petr, Jožka a já jsme stáli před hradem, který dnes vypadá úplně jinak než za našich mladých let. Nemohu říct, jestli líp, nebo hůř. Prostě jinak. Je opravený. Landštejnský dvůr, kde chovali koně, neexistuje. Na jeho místě je stejnojmenná hospoda. Ta je ale v současnosti pro neschopnost majitele zavřená. My ovšem zůstáváme věrni hospodě Pod kaštany, jež se dnes jmenuje Holubník.
Říká se, že se člověk nemá vracet tam, kde mu bylo kdysi dobře. Není to pravda! Předloni, mimo sezonu, jsem získal klíče od hradu. Vystoupali jsme na druhé nádvoří. Kamarádi se vrhli na prohlídku, já jsem jen seděl a rozhlížel jsem se po liduprázdném hradu. Společnost mi dělaly jen poštolky a Zuzana.
„Honoušku jsi šťastný?“
„Jsem a moc! Musím Petrovi poděkovat za klíče. Je to tady úžasné! Vůbec mi nevadí, že je to tady přestavěné a částečně dostavěné. Já si představuji, jak jsme tady lezli do věže, jak jsme měli v kapli klubovnu a jak to bylo děsně dobrodružné. Ty poštolky tady také byly.“
K Landštejnu jsme přidali Slavonice. To je taková zmenšená Telč. Místní obyvatelstvo neslyne inteligencí, proto je tady mrtvo.
Po renesančním náměstí chodí spousta turistů, ale nemají se kde najíst, kde si dát kafe. Jen pod věží je kavárna U nás doma, kde jsou skvělí mladí lidé. Jejich omluva, že mají jen štrůdl od včerejška, protože maminka nepekla, protože musela k doktorovi, mě dostala do kolen. Fungující je hotel a restaurace Besídka. Tam bydlíme. Nejsou nejlevnější, ale je to tam krásné. Proti renesančnímu domu U Giordanů je kavárnička Atomica. Tam vlaje ukrajinská vlajka. Smrt Putinovi hovoří jasně o orientaci personálu. To je odvážný počin ve městě, kde vládnou bývalí příslušníci pohraniční stráže.
Nedaleko je Nová Bystřice. Nemá renesanční domy, ale je plná života. Otevřené restaurace, cukrárny a pozor: Pavel Janouš tam má neuvěřitelné muzeum veteránů.
Nevím, kdy a kde jsme se poprvé setkali. Jsem hrdý na to, že jsem kamarád tohoto „blázna“. A považuji si za čest, že mohu chodit do muzea jako domů. Stačí si sednout v jedné z hal a jen se kochat nádhernými veterány. Pavel je o mnoho let mladší a nepatří tudíž do naší landštejnské party. Ale je to neuvěřitelný člověk. Neutrácí peníze za vily, za zámky a podobné blbosti. Všechno dá do amerických veteránů.
Protože je vystudovaný architekt, muzeum samotné potěší oko. Jeho poslední úžasný nápad byl přestavět halu, kde měl uskladněná auta na americkou ulici, kde obvodové zdi jsou průčelí domů. Mezi nimi je ulice s auty. Je tam kopie vchodu do proslaveného Coton Clubu, policejní stanice, benzinová pumpa, prodejna zbraní (jak jinak), barber shop, hračkářství a další. Aby vše bylo autentické, sehnal si fotografie skutečných domů a reklam na nich z kongresové knihovny!
Nechtěl jsem zdržovat Pavla, který s partou dělníků finišoval před otevřením, které má být 22. 6. Tak jsem seděl s jeho maminkou a tátou v kavárně při výborné kávě.
„Co tomu říkáte?“
„Vy jste blázni! Ale nádherní blázni. Proto sem k vám jezdím tak rád! Obyčejní lidé mě nezajímají, s těmi je nuda. Přijedeme znovu na podzim, chci to vidět, až to bude hotové.“
Člověk může sedět doma a nadávat na poměry a nebo si může sednout do auta a jet za skvělými kamarády do nejkrásnějšího místa na světě!
