Rosa coeli
Galén 2013
Vladimír Veit patří k písničkářům, kteří od začátku své kariéry zhudebňovali texty našich i světových básníků. Proslavil se již svým prvním albem (Texty z roku 1982), které poprvé vyšlo ve Švédsku v exilovém vydavatelství Šafrán 78 a na kterém zhudebnil básně Jaroslava Vrchlického, Jaroslava Seiferta, Petra Kabeše, ale i Milana Kundery nebo Václava Havla. Nové Veitovo album Rosa coeli vzniklo v renomovaném studiu Ondřeje Ježka a obsahuje zhudebněné básně Jana Skácela. Veit pro své podání Skácelových křehkých básní zvolil nejprostší možné vyjádření, jen kytaru a zpěv. V několika skladbách zazní navíc dětský hlas Adély Řezáčové. Jemná a křehká poezie spolu s Veitovými melodiemi dokládají, že naše městské písničkářství rozhodně neskončilo v šedesátých a sedmdesátých letech, ale vyvíjí se dál.
Vyšlo za finanční podpory statutárního města Brna.
Praha : Galén, 2013, CD, 200 Kč, první vydání, EAN 8594042900487
ukázka z alba - Rosa Coeli (Vl. Veit/Jan Skácel)
Veit zpívá Skácela
V nakladatelství Galén vydal VLADIMÍR VEIT nové album, pro které zhudebnil devatenáct básní Jana Skácela a podle té úvodní ho nazval ROSA COELI. Za vlastního kytarového doprovodu je také nazpíval, když se v sedmi titulech k němu pěvecky připojila třináctiletá Adélka Řezáčová. Podle Vladimírova vyjádření to je nadaná zpěvačka a akordeonistka s literárními ambicemi, jejíhož čistě znějícího hlasu je zde využito především u básní určených dětským čtenářům. Vladimír tu po albu Texty, poprvé vydaném exilovým Šafránem v roce 1982, opět osvědčil, že umí velmi citlivě a nápaditě zhudebňovat cizí verše. Se stejnou měrou vcítění je pak dokáže interpretovat s jednoduchým kytarovým doprovodem, který je zde ale daleko působivější než přítomnost většího tělesa vybaveného bohatě propracovaným aranžmá.Příjemný poslech přinášejí všechny písně alba, ale rád bych upozornil především na tu úvodní a zároveň titulní. Její text je připomínkou ruiny kláštera premonstrátek v Dolních Kounicích, o němž lze získat mnoho informací na internetu. Při pohledu na snímky pozůstatků této gotické stavby je jasné, proč tomuto historickému objektu věnoval brněnský básník pozornost i proč Vladimír z rozsáhlého Skácelova díla vybral právě tuto báseň. Stejně tak nemohly uniknout jeho pozornosti dvě lehce nostalgické – Zahradnictví tety Marie (A teta Marie už také dávno není/ co všechno voda za ta léta vzala/ občas však v Brně divukrásně prší/ jako by teta šeřík zalévala) a Předměstské kino (Malinké kino na předměstí/ malinké jako lidské štěstí/ a před ním zaprášený akát/ Tam služky chodívaly plakat/ a slzy upřímné a jasné/ v takovém kině když se zhasne/ chutnají na rtech jako moře). Velmi působivá, v textu i hudbě, je Píseň o nejbližší vině, a samozřejmě čtyři Skácelovy Uspávanky, což jsou básně přímo určené ke zhudebnění, protože ukolébavku je lepší zpívat než jen recitovat. Velmi zdařile vyznívají i písně, v nichž se k Vladimírovu hlasu přidává dětský, nebo možná už dívčí hlas Adélky, jejichž texty jsou plné něžného humoru a fantaskních představ.
Nápaditě byl zvolen i závěr alba. Tvoří ho píseň Most, v níž se básník velmi poetickým způsoben vyrovnává s překonáním smutku a bolesti, ale i s odchodem na „druhý břeh“ (Po mostě který nad bolestí/ jak krásné paví oko tkví/ na druhou stranu přecházejí/ kde smutek smutné netrápí).
Obal alba ozdobený snímkem pozůstatků stěn chrámu kláštera Rosa Coeli je doplněn bookletem s portréty Vladimíra a Adélky a se všemi texty, což umožňuje poezii nejen poslouchat, ale i číst. Takže nakladatelství Galén se opět podařilo obohatit náš hudební trh o skvělou novinku.
Ivan Kott
ROCK & POP
Poezie prolíná alby Vladimíra Veita už od debutu Texty a na novince Rosa coeli došlo na Jana Skácela. Titulní z devatenácti zhudebněných básní odkazuje na génia loci zříceného kláštera v Dolních Kounicích a její pokora je pro album příznačná. Booklet nezmiňuje konkrétní sbírky, ale tradičnější formy naznačují, že Veit vybíral z mladší tvorby, kdy Skácel opustil volný verš, který by byl muzikantským oříškem. Zastoupena je i poezie pro nejmenší a tady místy písničkářův tichý zpěv a úspornou akustickou kytaru doplňuje dětský hlas Adély Řezáčové. Převažují křehké prosté verše, ale třeba Píseň o nejbližší vině graduje do ostré pointy. Silné album je třeba jednou slyšet, ne o něm jen desetkrát číst.Pavel Víšek
Divadelní noviny
Aktuálním titulem edičního projektu Olivovníky nakladatelství Galén je nové CD Vladimíra Veita Rosa coeli, které vyšlo u příležitosti letošních 65. narozenin autora. Album vzniklo ve studiu Ondřeje Ježka a obsahuje autorem zpívané a jen kytarou doprovázené zhudebněné básně Jana Skácela. V několika skladbách zazní navíc dětský hlas Adély Řezáčové. Veit od počátku své kariéry zhudebňoval texty našich i světových básníků. Na svém prvním LP Texty z roku 1982, které poprvé vyšlo v exilovém vydavatelství Šafrán 78 ve Švédsku, zhudebnil básně Jaroslava Vrchlického, Jaroslava Seiferta, Petra Kabeše, Milana Kundery a Václava Havla. Tímto albem pokračuje v nastoupené cestě. Ještě víc než dřív svůj projev i doprovod oklešťuje od melodických „kudrlinek“, skoro až k recitaci, aby co nejvíce vyzněla samotná Skácelova poezie. Album je dokladem umělecké vyspělosti s životem i s nevyhnutelnosti smrti vyrovnaného autora.
Zvonění v uších Antonína Kocábka - Týden.cz
Poezie má různé tváře a podoby, a ač jde o věc zcela nepraktickou a tak trochu se vzpírají současné době, stále má své zastánce, tvůrce a přestože nejspíš zmenšující se, stále i existující množinu příjemců. Ti jsou sice k smíchu všem technokratům i prakticky a pragmaticky uvažujícím jedincům, ale přesto by nejen hudební scéna bez nich byla výrazně chudší.Vladimír Veit vždycky patřil k nejnenápadnějším českým písničkářům: už v době slávy Sdružení Šafrán v sedmdesátých letech byl ve stínu průbojnějších kolegů Hutky, Merty či Třešňáka. A těch kteří na něj nezapomněli po jeho emigraci, bylo ještě méně. Přesto však jeho první album Texty patří k tomu nejlepšímu, co se u nás v této kategorii objevilo, a to i v konfrontaci jak s alby písničkářů osmdesátých let (Nohavica, Plíhal, Janoušek), tak i s nahrávkami porevolučními. Jeho pozdější tvorba ovšem jako by nejen rezignovala na prosazení, ale i cíleně šla proti době a tomu, co by jí přineslo body popularity.
Novinka Vladimíra Veita vyšla na značce Galén, která se na písničkáře specializuje. Ke zhudebňování poezie měl ovšem autor, který už se s kytarou na scéně pohybuje přes 45 let, blízko vždycky. Na své letošní nahrávce sáhl k básním Jana Skácela - a byla to volba šťastná. Veit byl ve své tvorbě vždy charakteristický jednoduchým, křehkým a prostým kytarovým doprovodem, což v kombinaci s poetickými a intimními verši často vedlo k neuposlouchatelné porci patosu. Skácelovy texty jsou ale přesně takové, ale zároveň jim chybí jakékoli stopy banality, trapnosti a směšnosti. Stačí se tak naladit na stejnou vlnu, najít si chvíli klidu a poslouchat.
Nabízí se srovnání s tím, když před časem Veit zhudebňoval Shakespearovy sonety. Vladimír Veit patří k nestorům písničkářské scény, byl sice podobně křehký a až vzpurný cynické současnosti, ale přece jen působil dost zaprášeně a archaicky. Spojení se Skácelem ovšem osvěžuje jako procházka sluncem prosvíceným letním lesem: není útěkem z reality, ale otevřenými dveřmi do jedné z jejích podob, turistická značka možnou cestou, na kterou už mnozí dávno zapomněli.
Písničkářův medově-sametový témbr hladí s citlivostí maminky, sklánějící se k malému dítěti. Občas sice trochu uspává (ne nadarmo hned několik skladeb nese název začínající slovem "Uspávanka"), ale ve své jednoduchosti je silný a jasný. A spolu s vynikajícím nápadem zapojit do nahrávky křehký dětský hlas Adély Řezáčové, která hostuje v několika písních, opatřených nejspíš dětem určenými texty, dělá z celého alba ve Veitově diskografii nadprůměrnou záležitost.
Devatenáctka písní, ve kterých se často vznáší duch města Brna, je tak trošku z jiného světa. Nehodí se k uspěchanému dnešku, není bojovná, ani se nesnaží sdělovat zásadní myšlenky i otisky autorova ega. Ale všichni ti, kteří mají rádi dobrý folk, by se nenápadností, která tuhle téměř utajenou nahrávku doprovází, neměli nechat zmást.
Dnešní tip, Právo, 30. 8. 2013
Bývalý kolega Jaroslava Hutky ze Šafránu natočil básně Jana Skácela. Devatenáct titulů zhudebněných Veitem doplňuje vedle jeho kytary v sedmi písních i dětský zpěv Adély Řezáčové. Skácelově poezii se dostalo dalšího výjimečného zhudebnění.
-VLS-
Ze stránek rozhlasové stanice Vltava
Dalším pozoruhodným albem, které nakladatelství Galén vydává v roce 20. výročí svého trvání, je album Rosa coeli se zhudebněnou poesií Jana Skácela. Jeho poezii vybral, zhudebnil a ve studiu Jámor natočil otec českého folku Vladimír Veit.Silnou Skácelovu poezii uchopil po Veitovsku, v nejpřirozenějším pojetí, jen zpěv a kytara. Na album Rosa coeli také zařadil i několik básniček určených dětem a k jejich natočení si přizval třináctiletou Adélku Řezáčovou.
Vladimír Veit začínal dráhu písničkáře ve druhé polovině 60. let. Často byl tehdy k vidění s Jaroslavem Hutkou, se kterým spolupracuje dodnes. Dosud mu zhudebnil na stovku textů. Vedle vlastní tvorby se věnuje i zhudebňování poesie našich i světových básníků.
Veit byl spoluzakladatelem volného sdružení písničkářů „Šafrán“, i když s ním vystupoval jen sporadicky, pozornosti STB neunikl, skládal hudbu na texty Václava Havla, Petra Kabeše, Milana Kundery, Pavla Kohouta a dalších signatářů Charty 77. Tento výběr vyšel na prvním Veitově albu „Texty“ v roce 1982 v exilovém vydavatelství Šafrán ve Švédsku. V té době žil Vladimír Veit už rok v emigraci, jeho druhým domovem se stala Vídeň. Vzpomíná na ni jako na laskavé město, ve kterém se dobře žije.
V emigraci Vladimír Veit vydával alba s vlastní tvorbou i zhudebněnou poezií oblíbených básníků. Také příležitostně spolupracoval se Svobodnou Evropou, Hlasem Ameriky, BBC či Deutsche Welle. Když se po revoluci vrátil do vlasti, usadil se na venkově v jižních Čechách, kde nadále skládá nové písničky, tu a tam koncertuje, píše scénáře, prózu a s láskou se stará o spoustu koček (čtyřnohých).
Na obalu alba je fotografie zachycující zřícenu kláštera premonstrátek Rosa coeli (z latiny růže nebes) v Dolních Kounicích u Brna.