Dagmar Andrtová-Voňková: Milí moji

Na naší profesi je bohužel nahlíženo leckdy tak, že by to měly být písničky, takové nějak „úspěšné”, a když nejsou, tak to není tak docela v pořádku. Tvoje písničky nevedou ke křepčení na stadiónech a hodí se spíš k tomu, co pohybuje tímto světem v skrytu dopředu.
Poslechni si, milá Dášo, co napsal jeden marylandský farmář v roce 1813:
„Myšlení člověka se pohybuje kupředu ve velkých kruzích, jako bod na loukoti točícího se kola, a jestliže je nyní bod vpředu, nemůže tak zůstat příliš dlouho, protože kolo, a tudíž i vůz, kterým pohybuje, se musí hýbat kupředu. Jak se to děje, bod na loukoti se pohybuje dozadu. Tento otáčivý pohyb, jehož momentální pozici můžeme zřídka rozeznat, je tím, co nazýváme postupem civilizace.”
Já také nevím, kde je v současné době Tvoje tvorba na loukoti toho kola, ale přesto jsem přesvědčen, že Tvoje písničky si lidé budou moci pouštět ještě dlouho potom, co dnešní poptajtrdlíci budou asi tak zajímaví jako výsledky hry v gorodky na Zakarpatské Ukrajině v devatenáctém století.
Tvůj Vláďa Veit